Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie a současnost

14. 9. 2010

  Obrazek                                                                                                                                         Pravděpodobně prvním domestikovaným psem vůbec je Faraónský pes. První  rytina zobrazující tohoto psa na lovu gazely pochází ze 4. tisíciletí před Kristem a datuje se tedy do doby před I. dynastií. Tento pes vznikl křížením různých typů divokých psovitých šelem v oblasti severní Afriky. Ještě staršího data je socha boha Anubia datovaná do 6. tisíciletí před Kristem. Bůh Anubius je na ní vyobrazen s hlavou nápadně se podobající hlavě dnešního Faraónského psa. Nejznámější je mumie faraónského chrta Abuwtiyuwa, která je uložena v západní části Cheopsovy pyramidy. Byl to velký oblíbenec faraóna Antefa II (2300 let př. n. l), a proto je jeho hrobka zvlášť pečlivě vyzdobena nejen nápisy a kresbami, ale i drahocennými dary jeho pána. Největší jejich ochránkyní byla bezesporu královna Hatšepsovet, což také dokládá existence sbírky dřevěných, kamenných a hliněných sošek těchto psů v jejím chrámu poblíž Dér el- Bahrí ve skalách nad západním břehem Nilu.

 

 

 

 

Nejstarší vyobrazení boha Anubise (=Anup – bůh mumifikace a pohřebišť. Řídil celý proces mumifikace, doprovázel mrtvé do podsvětní říše a přiváděl je k Usirovu „poslednímu soudu“) se šakalí hlavou jsou 7500 let stará a není pochyb o podobnosti s dnešním faraónským psem. Ostatně teorie, že prapředek faraóna je šakal, má již dnes mnoho obhájců. Tito psi však neměli jen příznivce. Podle jedné ze staroegyptských legend prý dokonce i královna Kleopatra v době své vlády nařídila tyto psy vyhubit, jelikož sama byla velkou milovnicí koček. Ale egyptská říše zanikla a s ní i faraónští psi Ale egyptská říše zanikla a s ní i faraónští psi. Dlouho se myslelo, že vyhynuli a že nám doklady o existenci zůstanou jen ve skulpturách a vyobrazeních v historických muzeích.

 

                                

 

Až v šedesátých letech našeho století byl zcela náhodně na ostrově Malta objeven pes, který byl nejen typově homogenní, ale i v detailech odpovídal oněm tisíce let starým kresbám faraónských psů. Středomořské ostrovy se tedy staly jejich azylem, ať už úmyslně nebo náhodně. Předpokládáme totiž, že je tam při svých čilých obchodních cestách přivezli féničtí kupci. Během let se pak nezávisle na sobě vyvíjely rozdílné varianty této rasy : Cirneco del Etna na Sicílii, Podenco Ibicenco na Ibizi, Faraónský pes na Maltě atd. Ze všech těchto mutací se jako nejčistší dochovali jedinci na ostrově Malta. Díky ostrovní izolaci a také díky minimálnímu počtu místních divokých psů se toto plemeno zachovalo až do dnešní doby.

 

 

A tak se zde tento pes vyvíjel a přežil celá tisíciletí. Nikoliv sice ve službách faraónských vládců a na výsluní jejich přízně, ale byl neméně zdatným a užitečným pomocníkem maltských farmářů, zejména při lovu králíků. Nazývali ho Kelb tal Fenek ( maltsky“králičí pes“) a povýšili ho na svoji národní rasu.

 

 

Vraťme se ale k šedesátým létům a znovuobjevení faraóna. A byla to právě Anglie, která provedla tento první krok. U místních rolníků objevili tohoto psa manželé Blockovi, kteří byli na Maltě služebně. Toto plemeno je natolik uchvátilo, že se rozhodli si jeden exemplář ihned odvézt. Byl to pes Bahri of Twinley k němuž později přibyla i fena. Málokdo si ovšem dokáže představit tuto situaci, před vstupem na anglickou půdu musel každý pes projít mimo jiné půlroční karanténou, tudíž muselo být vynaloženo velké množství času, financí a trpělivosti k znovuvzkříšení tohoto starobylého plemene. V Anglii jsou dodnes tito psi velice ceněni a považováni za vzácnou starožitnost. Během dalších let se faraón rozšířil i do dalších zemí Evropy.

 

 

V roce 1973 švédská chovatelka Inge-Britt Casselli získala od Blockových první chovný pár, psa Twinley King Ahknaten a fenu Twinley Pupa. V roce 1974 byl již na světě první vrh z tohoto spojení kdy se narodilo šest štěňat. V zápětí se přidalo Dánsko, Finsko, Kanada a Austrálie. Chovné stanice Chasséllis, Merymut (chovatelka paní Monika Still) a Twinley  patřily mezi první průkopníky. Skotsko začínalo s importovaným párem psem Luki a fenou Chu-Cha, ale příliš se jim nedařilo. Do USA byl faraonský chrt importován v roce 1979 a v roce 1983 již mohlo být zapsáno 141 vrhů. Prvním majitelem byla americká rozhodčí paní Harperová, která přivezla fenu Fgira, později psa Bummet Brooks Buto. Propagace začíná být velká. O popularitu plemene se zasloužily nejen dvě velké chovné stanice, paní Fity Sacks ze státu New York a Bullard a Martin z Kalifornie, ale však i velká propagace ve sdělovacích prostředcích ekologického významu. Začínají také vycházet časopisy a knihy. V USA je to časopis Hyroglyphics, krásně a bohatě ilustrovaná kniha The Ancienit Egyptian Pharaoh Hound, vyznamenaná americkou kynologickou společností v roce 1984 jako nejlepší kniha roku. Kanada se v propagaci nenechává zahanbit a vydává časopis Anubis News. V Německu začínají svůj chov manželé Ahlgrimmovi s fenou Fallohide Queen Tuyana a psem Chassellis Der-el-Bahrí a jejich CHS L. Ahmair ta-Malta (Červený z Malty) dává další dobré jedince. Přes všechno úsilí jde ale stále o „záchranu“ plemene.

 

 

Chov u nás

 

Prvního faraóna dovezla do české republiky paní Dagmar Nebeská, která je také poradkyní chovu a u níž najdete materiály o všech faraónech žijících na našem území. Paní Nebeská získala postupně čtyři exempláře ze Švédska, Belgie a Francie. Vznikly první chovatelské stanice Eben Dag a Stalagmit a po nich se pomalu začaly rodit další. V dnešní době je již v plemenné knize zapsaných 200 faraónů, z nichž již bohužel někteří odešli do psího nebe a několik jedinců bylo vyvezeno do zahraničí. Chov oživují čím dál častěji importy, hlavně z USA a severní Evropy.

 

 

Výjimečná osobnost

 

Faraón je povahově bezesporu výjimečným psem. Nesmíme ovšem zapomínat, že musel po dlouhá tisíciletí bojovat o přežití s přírodou i člověkem a proto se také tímto směrem vyvíjely, upevňovaly a sílily jeho přirozené pudy a instinkty. Faraón je velice ostražitý a vyžaduje-li to situace dovede být i výhružný. Nikdy však není agresivní nebo útočný. Je zdrženlivý, sám se rozhodne kdo ho smí pohladit a kdo ne. Nesnáší nátlak... zvláště pokud nově příchozí osoba k němu přímo přistoupí se záměrem pohlazení ustupuje do bezpečné vzdálenosti. Nelze však říci, že je plachý, jde jen o přirozený instinkt, který je silnější u fen jakožto nositelek života. Také tohle je jedna z vlastností proč je faraón tak „jiným“ a charismatickým psem. 

 

 

Faraón je velice hravý, je to rozený šašek, který se velmi rád směje. Proto mu také Angličané říkají „The smilling Hound“ - usměvavý pes. Má velmi vyvinutou mimiku, snaží se být člověku maximálně srozumitelný. Svým pohyblivým obočím, jantarovýma očima, koutky úst, ale hlavně velice pohyblivýma netopýříma ušima a na různé tóny bohatým zvukovým projevem nám dokáže říci téměř vše. Brzy se naučíte se svým faraónem celkem dobře „mluvit“, což má faraón velmi rád. Rád je svému člověku stále nablízku, sleduje jeho činnosti a rád ho poslouchá a sám se účastní rozhovoru. Při nedostatku pozornosti prostě přijde, doslova na vás kývne hlavou, poskočí a jen necita by byl schopen odolat...

 

                                                                            

Obrazek

Obrazek

 

Je také výjimečně mazlivý a pozorný společník, který spí nejradši schoulen do klubíčka pod vaši peřinou. Nerad leží na zemi, toto se mu jeví jako nedůstojné a vždy bude vyhledávat pohodlí pohovek a vyvýšených míst. Dokáže také vymýšlet pěkné lumpárny a tropit si ze svých páníčků legraci. V soužití s faraónem se nudit rozhodně nebudete. 

 

 

Venku je to náruživý lovec kterému neunikne ani myš. Neváhá okamžitě vyrazit za potenciální kořistí a proto je lepší ho držet pro jeho bezpečnost ve městě na vodítku. Na závodní dráze je náruživý a zcela popustí uzdu svému temperamentu. Protože loví nejen zrakem, ale i sluchem a čichem, žádné jiné plemeno chrtů se mu ve spolehlivosti na dráze a hlavně chuti a radosti z běhu nevyrovná. Stavbou těla není sice předurčen k závratným rychlostem, ale to je pro něho i jejich majitele nepodstatné. Ovšem více než dostihy na ovále faraóna baví coursing který více připomíná přirozený hon za zvěří a při němž může faraón využít svou vysokou inteligenci.

 

 

 

 

 

 

Faraóna lze také naučit poslušnosti, ale výhradně s velkou trpělivostí a porozuměním. Nesnáší nátlak, tudíž můžeme zapomenout na klasický způsob výcviku. Ale že to jde, dokazují zkoušky základního němž může faraón využít svou vysokou inteligenci. Faraóna lze také naučit poslušnosti, ale výhradně s velkou trpělivostí a porozuměním. Nesnáší nátlak, tudíž můžeme zapomenout na klasický způsob výcviku. Ale že to jde, dokazují zkoušky základního výcviku, které mají u nás složené již dvě fenky, několik jedinců z Německa a mnoho z USA, kde se majitelé s faraóny rádi účastní závodů agility. Spolehlivé vodítko tu ale je – faraón udělá všechno sám, rád a bez přinucení svému pánu pro radost. Při větším počtu psů se předhánějí v roztomilostech a prokazování náklonnosti.

 

 

Bez potíží lze faraóna použít jako spolehlivého hlídače. Předurčuje ho k tomu další z jeho povahových rysů, ostražitost a pozornost. Při stálém sledování svého okolí – zejména v domácím prostředí – zcela bezpečně zaznamená a ohlásí každou změnu, neobvyklý a podezřelý zvuk, cizí osobu. Při bezprostředním narušení svého teritoria dokáže výt výhružný, zpravidla však neútočí.

 

K péči o faraóna lze říci jedině to, že je velmi nenáročným společníkem. Není mlsný, nezabere mnoho místa a péče o srst je minimální. Je velmi čistotný a sám o svou srst, která je bez podsady sám aktivně pečuje. Faraón postrádá typický psí pach a to i když srst zmokne. Je to ideální pes do bytu, není vhodný pro celoroční pobyt venku. Při velkých mrazech je třeba mu na procházky mazat uši abychom tak zabránili jejich omrznutí a taktéž je dobré pořídit svému kamarádu na zimu teplý kabátek. 

 

 

 

I přes svou počáteční nedůvěru musím dnes uznat, že faraónsky pes je skutečně jiný než převážná většina plemen psů. Snad je to i jeho původem, kdy na počátku nestál vlk, ale šakal. Snad strastiplnou cestou, kterou musel po tisíciletí urazit. Osamocen a nucen spoléhat se jen sám na sebe. Miláček egyptských panovníků, Bůh jejich podsvětí a poté na několik století ztracen v nekonečných písčitých plání. Faraónský pes se nehodí pro nervózní, uspěchané a panovačné osoby. Člověk s ním musí jednat jako sobě rovným partnerem a pak je náš život obohacen o nevšední přátelství hrdého a citlivého tvora. Moc bych faraónskému psu přála, aby ho nepotkalo prokletí módnosti, na kterou doplatilo již několik plemen psů. Aby i nadále zůstala jeho psí duše vzácnou starožitností v našem uspěchaném světě – křehkou a nenapodobitelnou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroje použité k portrétu plemene:

–         článek paní Dagmar Nebeské z časopisu Svět psů 6/99

–         internet

–         knihy zaměřené na egyptologii

 

 

 

 

Obrazek

 

Obrazek