Jdi na obsah Jdi na menu
 


Retro I

1. 3. 2009

                              Začínáme s dostihy

V minulém čísle oznamovatele jsme Vám slíbili základní informace pro zájemce o dostihový sport. Prvním počinem při postupném seznamování s touto problematikou bylo zveřejnění mezinárodního řádu FCI pro pořádání coursingu. Přílohou tohoto čísla oznamovatele je Národní dostihový řád ČMKU, který upravuje podmínky a pravidla konání dostihů v ČR s vyjímkou mezinárodních a dále Dostihový řád FCI, který obsahuje závazné podmínky pro konání dostihů mezinárodních, a který se liší od našeho jen v několika jednotlivostech. Po pozorném prostudování všech výše uvedených materiálů si již zájemce o dostihy může udělat dosti podrobnou představu o tom, jak tyto akce probíhají a co je od účastníků požadováno.

Obrazek

 

Pokud bychom shrnuly jen ty nejzákladnější předpoklady , které musí chrt splnit, aby mělo smysl vstoupit na start, jedná se o dobrou fyzickou kondici, zájem o sledování návnady a schopnost snést nasazený košík. Toto jsou všechno předpoklady, které jsou bez vyjímky v rukou majitele chrta. Připočteme-li k tomu ještě minimální věk daný dostihovým řádem, můžeme směle přistoupit ke skládání licenčních zkoušek. Pokud bude náš pes úspěšný, bude mu vystavena licenční karta a jeho dostihová kariéra může začít(podrobně v Národním dostihovém řádu ČMKU bod 3.,4.,5.)

Nyní však máme doma rostoucí štěně a nechceme nic zanedbat. Rozvíjíme jeho tělesnou zdatnost, dopřáváme mu dostatek pohybu, ale s mírou odpovídající možnostem mladého, teprve se vyvíjejícího organismu. Již nyní však můžeme formou hry položit základy k pozdější úspěšné dostihové kariéře našeho psa. Naučíme ho sledovat a chytat návnadu, což může být v ideálním případě králičí kožka, ale i kus bílého hadru apod. upevněný na provázku, nebo ještě lépe na provázku uvázaném k dlouhému bidlu. Důležité je, aby návnada byla pokud možno bílé barvy. Návnadu pak taháme tak, abychom v mladém psovi probudili touhu ji chytit a ulovit. Upřímně řečeno málokterý chrt se musí něco takového skutečně učit, touha lovit je mu vrozená. Ale život je různorodý a tak se může sem tam objevit i takový  civilizovaný natvrdlík, kterému jsou brutální praktiky lovu cizí. Potom se osvědčilo do návnady zapracovat i něco dobrého na zub, a úspěch je zaručen. Myslím si však, že u faraonů takový nedostatek zájmu o lov nehrozí. Tak tedy náš pejsek jde za návnadou jako čert, občas ji také uloví, pak mu ji necháme "zabít", v případě králičí kožky si může i trošku ochutnat.

Obrazek

 

Je čas pomalu se poohlížet po dalších nezbytných proprietách, které budeme později potřebovat, a sice po dostihovém košíku a dostihových dečkách (případně po "šálách" na krk, používaných při coursingu). Náhubek musí odpovídat modelu uznaném FCI, který musí být lehký, nesmí psu překážet, musí umožňovat běh s otevřenou tlamou a pes si ho sám nesmí sundat. Tomu odpovídají tradiční speciální drátěné náhubky, u nás nejběžnější (lze je nechat udělat na míru), dále pak drátěné náhubky potažené plastikem a plastikové náhubky. Psa postupně na náhubek zvykáme, až mu jeho nošení nebude dělat potíže. Dostihové dečky musí odpovídat parametrům FCI (viz. Národní dostihový řád ČMKU str.4). Šály na coursing jsou potřeba pouze ve dvou barvách (coursing běží psi vždy ve dvojicích), a to v barvě červené a modré. Pro zkušenější pletařky je to věc přímo banální, šála je vlastně takový rolák, široký cca 10cm, který by neměl plandat kolem krku psa ani škrtit.

Obrazek

 

Již víme, jak naučit štěně formou hry jít za návnadou. Tuto schopnost musíme i nadále průběžně rozvíjet a posilovat. Fyzickou kondici pak dolaďujeme pomocí tréninku a optimální výživou.

Metodika tréninku je rozdílná pro chrty, kteří závodí profesionálně, a pro chrty běhající při amatérských dostizích, jak je tomu například u nás. Přiblížíme si tedy metodiku tréninku pro chrty - amatéry. Stále je však třeba mít na paměti, že štěně či mladého psa není možné přetěžovat, "trénink" pro něj znamená hru, na kterou se těší a která jen pozvolně a pomalu přechází časem do opravdového tréninku.

Trénink je možné rozdělit do dvou odlišných oblastí. Jedná se o trénink mimo dostihovou drahu a trénink na  na dráze. Oba způsoby by se měli v určitém období prolnout.

Trénink mimo dráhu je vhodný zejména pro mladé psy a dále pro aktivní závodníky v době mimo hlavní dostihovou sezonu. Přestože neexistuje žádný univerzální návod, který by vyhovoval každému psovi bez výjimek, neboť nároky a možnosti jednotlivých psů jsou různé, seznámíme se se základními způsoby tréninku mimo dráhu, při jejichž aplikaci budeme vycházet z individuálních potřeb konkrétního psa. Pro laiky bude možná překvapením, že jako nejúčinnější způsob tohoto tréninku je chůze na vodítku u nohy. Vycházky musí být samozřejmě ve svižném tempu a dostatečně dlouhé. Potom představují po psa větší zátěž, než kdyby proběhl stejnou trasu volně, bez vodítka. Volně pobíhající pes totiž volí tempo, které mu vyhovuje, často zastavuje, zvolňuje a odpočívá.

Další možností tréninku mimo dráhu je využít jednoduchého vlečného zařízení, které si majitelé dostihových chrtů zhotovují npř.z vyřazeného rámu bicyklu. Na dostatečně dlouhé šňůře je navázána králíčí kožka nebo střapec z bílé barvy. Ručním pohonem šlapátek se pak návnada uvede do pohybu, pomocník vypouští "psa z rukyů, čili pouhým odepnutím obojku. Tento způsob tréninku je pro psy velmi atraktivní a přímo jej milují. trasa je poměrně krátka a pes si svou kořist vždy i sám uloví. Je to trénink, který také podporuje precizní a rychlé starty. (Výše popsané zařízení je tou nejprimitivnější alternativou, mnozí majitelé chrtů trénují s dokonalejším zařízením, záleží na schopnostech a možnostech pánečků). Je třeba zdůraznit, že ačkoliv pes uběhne takto nataženou trasu v mžiku a je stále dychtivý po návnadě, tři běhy jsou tak akorát. Takovýto trénink se může ztížit například tažením návnady do kopce.

Často zavrhovaným tréninkem dostihového psa je běh u kola. Pro psa může být vítaným zpestřením programu, nezapomínejme však, že chrt je sprinter, ne vytrvalec. Výjezdy mohou být v ostřejším tempu, ale ne dlouhé. Traduje se však, že u kola trénovaný chrt je na dostihové dráze nespolehlivý, ne-li přímo nepoužitelný. Zda-li je to pravda či pouze pověra a čím je to způsobeno, opravdu nevím. Avšak i mezi samotnými faraony jsou mnozí, kteří běhají s pánečkem u kola a jsou zároveň výborní na dostihové dráze. ( Tady mohu říct sama za sebe, že má tři faraony s dostihovou licencí, trénovali jsme je i u kola, a na dráze byli vždy spolehliví.)

Obrazek

Tréninku na dráze předchází seznámení chrta s ní. Je to velmi důležitá fáze, které by se měl dát dostatečný prostor. Není dobré, kdyý pes vidí dostihovou dráhu až na samotných závodech, kdy je vyděšený narván do boxu a čeká se od něj prakticky zázrak.

Na startovní boxy je třeba psa postupně navykat. Začínáme tak, že návnadu položíme před boxy jako při normálním startu. Psa držíme za otevřenými boxy a směřujeme jej tak, aby při startu byl nucen otevřeným boxem proběhnout, chce-li se dostat za návnadou. To vše opakujeme několikrát hravou formou, návnada ani nemusí být tažena přímo navijákem přes celý ovál, stačí jen krátká rovinka nebo dokonce jen pár metrů pohybu návnady za asistence pomocníka. Jde o to, aby chrt bez bázně boxy prošel s všdomím, že bude odměněn ulovením kořisti. Později tedy již psa můžeme do boxu uzavřít, pes je v ideálním případě dychtivý a nedočkavý, box nevnímá, nezmítá se v něm ani neotáčí, zrakem sleduje soustředěně návnadu.

V této fázi tréninku začátečníka je velmi důležitá zkušenost a profesionalita obsluhy vlečného zařízení. Rychlost vlečení návnady, zejména v zatáčkách, může psa naučit správné technice štvanice, nebo mu naopak uškodit. Návnada by totiž neměla nezkušenému psovi utíkat příliš daleko, nebo dokonce se mu ztratit z očí. Potom se stane, že pes na dráze zastaví a ztratí chuť kořist pronásledovat, nebo se jí dokonce snaží hledat čichem v kruzích, vrací se apod. To je krajně nežádoucí a pokud dojde k takové chybě obsluhy u začínajícího chrta vícekrát, lehce si osvojí tyto špatné návyky a náprava je nelehká, je třeba začít úplně od začátku.

Zprvu se chrt - začátečník pouští na dráhu sám. Teprve až je schopen oběhnout spolehlivě celou dráhu sám, je možné ho vypustit společně s jinými psy. Pokud možno by to měli být chrti klidní, zhruba stejně rychlí jako začátečník, bez sklonů k napadání. Napadýání se psů na závodní dráze je krajně nežádoucí a vede k diskvalifikaci. Nováček by zase měl při prvním společném běhu jít spolehlivě za návnadou, jak tomu byl učen v předchozím tréninku, a nikoliv se honit za ostatními psy. Je zřejmé, že trénink na dráze se nesmí přehánět, dráha musí zůstat pro chrta vždy přitažlivá, musí se na ni těšit a nesmi být pro něj spojena s negativními zážitky.

Obrazek

Důležité je nezapomenout, že po každém běhu je třeba vzít chrta na vodítko a pořádně ho "vychodit", aby nedošlo k usazení kyseliny mléčné v jeho svalech a k následným bolestem. Psa bezprostředně po ukončení běhu nenechávejme nikdy stát nebo ležet!!

Všechny výše uvedené informace o tréninku na dráze se týkají klasické oválné dráhy pro dostihy chrtů, v posledních letech i v naší republice je možné zúčastnit se se psem coursingu, který má oproti klasické dráze ty výhody, že trasa imituje přírodní podmínky, kořist svým pohybem napodobuje úprk štvané kořisti, kličkuje, chvílemi se dostává do těsné blízkosti chrta, a hlavně startuje se z ruky, nikoliv z boxu a psi běží ve dvojicích. Proto zde například odpadá navykání psa na boxy, avšak ostatní zásady při tréninku, potřeba zkušené obsluhy vlečného zařízení apod. je při coursingu shodná.

V návaznosti na intenzitu tréninku upravujeme psovi krmnou dávku. Není třeba zdůrazňovat, jak důležitá je optimální výživa chrta jak co do množství, tak co do skladby krmné dávky. Kromě přísunu všech potřebných živin je třeba dbát i na dostatečné množství vitamínů a minerálních látek. V současné době je na trhu dostatečně široká nabídka kvalitních krmiv, včetně krmiv s vysokým podílem bílkovin pro psy s velkou aktivitou a pracovní zátěží, které předkládáme chrtovi v době dostihové sezony. Mimo sezonu podáváme psovi také kvalitní krmivo, podíl bílkovin v krmné dávce by měl být poněkud nížší, abychom zbytečně nazatěžovali ledviny psa.

Obrazek   Obrazek

 

Obrazek

 

Majitel chrta, který se chce skutečně naplno a vážně věnovat dostihovému sportu, musí počítat se značnými finančními a zejména časovými nároky. Odměnou mu bude šťastný pes. Naštěstí totiž - u nás se stále ještě běhají dostihy pouze amatérské, psům i jejich majitelům pro radost.

Obrazek

 

napsala Jana Kydalová

Poznámky redakce : V této oblasti došlo k několika změnám. Coursing se nyní běhá s bílým a červeným obojkem a také byla v ČR vybudována dostihová dráha Práskačka, kde si již na svého favorita můžete vsadit. Lze jen doufat, že profesionalizace dostihů u nás nebude mít tak drastický dopad na tu méně úspěšnou část populace chrtů, jak se děje v zemích, kde mají profesionální chrtí dostihy dlouhou tradici.